Jak se vybírá tuhost tvrdost matrace ?
Tvrdost matrace se netestuje „pocitově“, ale pomocí standardizovaných zkoušek, které měří, jak velkou silou je potřeba materiál stlačit a jak se při zatížení chová.
1) Zkouška zatížení (nejběžnější)
Nejpoužívanější metoda u pěnových a latexových matrací je měření tzv. ILD / IFD (Indentation Load Deflection).
(v praxi jde ale spíš o měření síly při určité deformaci, ne o jednoduchý vzorec)
Princip:
- na matraci se přiloží deska určité plochy
- zatíží se přesně definovanou silou (např. 40 %, 65 %, 75 % stlačení)
- měří se, kolik newtonů je potřeba k stlačení materiálu
➡️ čím vyšší síla → tím tvrdší matrace
2) Standardizované testy (EU normy)
Používají se normy jako:
- EN ISO 2439 (stlačení pěn)
- EN ISO 3386
Tyto normy zajišťují, že:
- matrace různých výrobců lze porovnat
- měření je opakovatelné a objektivní
3) Cyklické zatěžování (odolnost)
Matrace se také:
- opakovaně stlačuje tisíce až statisíce cyklů
- sleduje se, jestli „neměkne“ nebo se nedeformuje
4) Bodová pružnost (komfort)
U taštičkových matrací se testuje:
- jak moc se prohne jen zatížená oblast
- okolní pružiny by měly zůstat stabilní
5) Co se často plete
- tvrdost ≠ kvalita
- dvě matrace mohou mít stejnou tvrdost, ale jiný komfort
- subjektivní pocit závisí i na váze, poloze spánku a konstrukci